Siegfried Graf Lehndorff

Plnokrevník v teplokrevném chovu byl vždy velkým tématem. Siegfried Graf Lehndorff se k této problematice jako jeden z mála cíleně vyjádřil ve svém literárním díle Ein Leben mit Pferden („Život s koňmi“).

On sám i jeho otec vedli plnokrevný hřebčín Graditz, Siegfried Graf Lehndorff mimo jiné také hlavní hřebčín Trakehnen. Ve svých textech přikládal velký význam vztahu mezi Trakehnenským chovem, plnokrevníkem a teplokrevným koněm.

Výslovně upozorňoval na rizika přílišného přilití plnokrevné krve. Zdůrazňoval, že používání hřebců s malým výrazem, slabými klouby, nedostatečným typem a rámcem může chov rychle znehodnotit a dovést do bodu, kdy už není cesty zpět.

Jako příklad uváděl mecklenburský chov v 18. století, který podle něj kvůli nadměrnému používání plnokrevné krve prakticky zanikl. Situace tehdy došla tak daleko, že nepomohlo ani nasazení silných teplokrevných hřebců, ba dokonce ani těžkých anglických a francouzských hřebců sahajících až ke chladnokrevnému typu.

Myšlenka, kterou Lehndorff popisuje, je geneticky i chovatelsky velmi logická. Pokud se po několik generací používá příliš mnoho lehké plnokrevné nebo orientální krve bez stabilní mateřské základny, začne se postupně ztrácet:

• síla kostry,, hloubka těla,, pevnost hřbetu,, kvalita kloubů a šlach, schopnost nést váhu jezdce a dlouhodobou zátěž.

Jakmile se tyto vlastnosti „rozpustí“ v celé populaci klisen, už nestačí jednorázově nasadit těžšího hřebce. Hřebec totiž nikdy geneticky nepřeváží slabou základnu stovek klisen. Pokud mateřská populace nese příliš jemný typ, vrací se problém znovu v dalších generacích.

Právě proto Lehndorff tolik zdůrazňoval:

• konsolidaci mateřských rodin,, pevné hannoverské a trakénské klisny,, a opatrné, cílené používání krve.  Meklenburský chov podle něj došel do stadia, kdy už byl problém „v samotné půdě chovu“, tedy v klisnách.

Podle jeho zkušeností nesmějí být plnokrevní hřebci nikdy výrazně větší ani příliš lehcí oproti teplokrevníkům, protože se pak rychle objevuje přílišná vysokonohost a nečistý pohyb.

Mimořádnou pozornost věnoval také kloubům, zejména hleznům. Široké a pevně stavěné klouby považoval za základní podmínku kvality. U plnokrevníků však podle něj taková stavba není příliš častá, protože dostihový chov preferuje rychlé natažení těla a pohyb „na předku“. Přitom právě kvalitní hlezna jsou pro skokové a překážkové koně zásadní.

Varoval i před tím, že příliš mnoho plnokrevné nebo arabské krve může vést k příliš jemnému typu koně. Výsledkem jsou lehcí koně, u nichž je obtížné udržet pevnost kostry a korektní nohy. Když převzal Trakehnen, považoval právě stabilizaci takového chovu za jeden z nejtěžších úkolů.

Zdůrazňoval, že ušlechtilý chov musí stát na pevných základech. Doporučoval proto používat výrazné plnokrevníky, případně kvalitní ušlechtilé teplokrevné hřebce, kteří spolehlivě předávají rámec, velikost, mechaniku pohybu a korektní stavbu těla.

Nešlo mu o „zemědělské“ koně, ale o jezdeckého koně pro vysoké sportovní nároky.

Chovatelům radil spíše šetřit s podílem krve, aby bylo možné v budoucnu znovu použít kvalitního plnokrevného nebo ušlechtilého hřebce. Podle jeho názoru má být plnokrevná krev používána s mírou, protože jinak chov produkuje více užitkových než skutečně kvalitních sportovních koní.

Svůj úspěch v Trakehnenu přičítal především využívání vlastních nebo blízce příbuzných linií a cíleně nakoupených hřebců, nikoliv úplnému outcrossu. Jako negativní příklad uváděl anglonormanského hřebce Floral.

Za velmi užitečné hřebce považoval například:

• Astor
• Tempelhüter
• Jagdheld
• a zejména Dampfross

Plnokrevníky jako Master Magpie xx, který sice produkoval velmi dobré překážkové koně, ale také mnoho exteriérových vad a charakterových problémů, využíval postupně stále méně, protože neodpovídali jeho chovatelskému cíli.

Výsledkem jeho práce v Trakehnenu bylo, že mohl svému nástupci Dr. Ehlert předat fungující a stabilní chov, který mohl opět cíleně pracovat s plnokrevnou krví.

---

Autorův vlastní závěr

„Já osobně jsem si z toho vyvodil vlastní závěry a v expresivním hřebci HERALD po Heraldik xx – Lorenz po Ladykiller xx jsem našel velmi vhodného plemeníka, který výborně pasuje ke G-linii.

Stejně tak ušlechtilý ruský trakén PERFEKT, který působí téměř jako plnokrevník, přitom však výrazně předává výraz, pohyb a korektnost.

Podobnou myšlenku představuje i výjimečný hřebec LYS DE DARMEN po Et Hop AA – Tanael (SF) – Fra Diavolo xx, symbolicky pokračující například v Cook de Midour AA – Spartacus – Heraldik xx.

Poučit se z minulosti pro budoucnost, zejména z chyb, které už byly udělány, a z poznání, jak jim předejít, mi osobně velmi pomohlo najít odpovědi.

Za to velmi děkuji osobnostem, jako byl Siegfried Graf Lehndorff, který o těchto věcech veřejně a bez příkras hovořil.“