P ř e d s t a v u j e m e ….
Pryč jsou doby, kdy pojmenování poník představovalo synonymum pro strakatého, popřípadě ještě přitloustlého a kousavého malého koně. Na parkurových i jiných kolbištích se dnes ukazují poníci v lepším světle a dávají o sobě stále více vědět. Jen co se trochu zabydlely na sportovní scéně sedlové soutěže pro poníky, začala dozrávat další disciplina, která ještě není tak viditelná, ale přesto si získává stále více příznivců.
Je náročná, dynamická a zajímá mnoho dospělých, kteří mají co do činění s velkými koňmi.
Pro poníky nejsou v této disciplině žádné velikostní úlevy a je pro ně stejně těžká jako pro velké koně, ne-li těžší co se týká fyzické náročnosti.
Lidé, kteří se kolem této nové discipliny pohybují jsou zaujatí pro věc a museli již ujít velký kus cesty.
Ř e č j e o v o z a t a j s k é m s p o r t u p r o p o n y .
Vše začalo v roce 1992, kdy nadšenci z řad chovatelů poníků, začali poprvé pořádat akce, které vozatajský sport napodobovaly. První pravidla se začala tvořit u pana Horáka ve Skřivanech u Bydžova, který pro tento vozatajský sport udělal více než hodně a jehož vypsané soutěže navštěvuje obrovské množství příznivců. Dalšími pořadateli vozatajských soutěží mu byly v patách pan Novotný z Kundratic u Jilemnice nebo pan Míl ze Rtyně u Jaroměře. Protože se tyto soutěže přibližují pravidlům vozatajského sportu, jsou vyhledávány závodníky jako příležitost pro vyzkoušení soutěže právě podle pravidel s cílem vstoupit do světa oficiálních soutěží, ve kterých jsou nároky nesrovnatelně vyšší.
Nejdříve museli všichni nadšenci začít tím, že složí zkoušky, aby se vůbec mohli účastnit oficiálních soutěží spřežení. Velkou oporou pro ně byli pan Kunát, manželé Hrdličkovi, pan Kosař, kteří jim věnovali svůj čas na přípravu ke zkouškám. Bez jejich pomoci by byla cesta k cíli mnohem delší. Starostí i radostí bylo shánění technického vybavení od kočárů, postrojů a přepravníků, v čemž jim významně pomohl pan Konieczny z Polska, který se podílí mimo jiné na drezurní přípravě našich reprezentantů. Až po zvládnutí všech těchto nevyhnutelných úkolů se dočkali premiéry ve vozatajské soutěži, kterou pořádal pan Jandl v Semicích u Nymburka.
A třešničkou na dortu je uspořádání letos I.mistrovství republiky v pony spřežení, které se koná v září v Lipinách u Bolehoště.
První vozatajce, kteří splnili podmínky kvalifikace, je možné zatím spočítat na prstech jedné ruky.
Jakub PRÁŠEK – Košťálov u Semil.
Koně se mu staly zálibou před 6ti lety, kdy si jeho rodiče koupily dvě klisny plemene hafling. Právě s nimi začal objíždět nejrůznější koňské akce, závody a výstavy. Postupem času vyhrála disciplina spřežení, takže následoval nákup staré bryčky, kterou doma s otcem restaurovali. Do loňského roku absolvoval několik neoficiálních závodů po okolí, protože nebyl vlastníkem licence a ke startům mu chyběl kočár na maraton. Náprava se uskutečnila nákupem kočáru v Polsku u firmy ECC a úspěšným složením zkoušky na jezdeckou licenci hned v loňském roce. Pokřtil ji startem na spřežení malých koní v Rudolfově poháru v Kladrubech a začal více než slibně – v drezuře a maratonu skončil jako druhý a parkur vyhrál, takže celkové druhé místo a krásný stříbrný pohár mu udělal velkou radost. Z různých technických důvodů zatím podobný úspěch nezopakoval, ale splněná kvalifikace na I.mistrovství pony je příslibem kvalitního výkonu. S přípravou mu pomáhá celý JK Robousy a to pod odborným vedením Zdenka Jiráska a Petry Duškové.
Kromě soutěží absolvovaly klisny, se kterými bude startovat na MČR, i výstavu v Pardubicích, kde starší Mona získala cenu šampionky ve své kategorii a její dcera Molly se umístila na 2.místě.
K úspěchům velkým dílem pomáhají především rodiče – od sponzorství až po zajišťování dalších důležitých organizačních záležitostí a oporou je mu také studentka sportovního gymnazia Iveta Cermanová, která je do tohoto sportu zapálená stejně jako Jakub.
Jan HLADÍK – Lubno u Nechanic
Vztah ke koním měl již od dětství a první ježdění zkoušel u pana Volfa v Kunčicích. Později si pořídil kobylku pony – 4letou Gábinu - kvůli dceři Janě.
Koně u Hladíků postupně nadchly celou rodinu a ze stejné vesnice se přidali kamarádi a děti.
Pan Hladík se začal věnovat také chovatelství a odchoval několik generací hříbat. Oblíbil si hřebce Peer pro jeho vynikající povahové vlastnosti a na Peerovi také rád jezdil i jeho syn Jan. Jednu dobu se u Hladíků hřálo 11 koní, což již bylo hodně a přišla na řadu sportovní činnost. V roce 2002 složil Jan Hladík zkoušky a získal tak licenci jezdce v zápřeži. Rok 2003 se stal stěžejním pro nové poznatky pro něj i pro jeho klisny. Aby mohl závodit, postavil si za pomoci kamarádů maratonský kočár a letos se stal účastníkem soutěží spřežení v Jeníkově, kde se v kompletní soutěži pony umístil na 3.místě. Přísedícím byla dcera Jana, která nezůstává pozadu a v kapse má již také jezdeckou licenci.
První klisně Gábině, která stále obveseluje Hladíkovi, je již dnes 18let a pan Hladík má nachystány na mistrovství mladé klisny – 5letou Ginu a 4letou Gisi. Jejich velkou předností je ochota spolupracovat.
Jan má velkou oporu ve své manželce Janě a také kamarádech, kteří mu pomáhají když potřebuje.V každém případě se chce i do budoucna věnovat ježdění spřežení a také výcviku mladých koní.
Mgr. Monika POSPÍŠILOVÁ - Praskačka u Pardubic
Zatím jediná žena v poli startujících s velkou perspektivou. Říká, že měla štěstí, že se narodila v rodině, do které koně vždy patřili. Jako malá se vždy těšila až jí rodiče svěří do ruky opratě a postupně stále více propadala koňskému kouzlu. Ani studium mimo domov ji neodradilo od pravidelných tréningů a neváhala se mu plně věnovat i přes každodenní dojíždění domů. Na podzim úspěšně získala licenci jezdce spřežení a od roku 2003 se účastní se svými poníky kompletních oficiálních závodů. Nebylo pro ni jednoduché najít zaměstnání, které by šlo skloubit s uvolňováním na 4 denní závody, ale díky kolektivu svých dnešních spolupracovníků z ústavu fyziologie Lékařské fakulty v Hradci Králové, mohla své úsilí dovést k cíli. A že nezahálí, je vidět z účasti na 25 neoficiálních závodech pro spřežení v roce 2002, kde se umísťovala převážně do 3.místa. V ukázkovém parkuru pony spřežení v rámci kompletních soutěží v Jeníkově byla první, v Bolehošti čtvrtá. O rok později zvítězila v kompletní soutěži pro pony v Semicích a i když se jí občas také nedařilo, završila sezonu vítězstvím v terénním parkuru v Heřmanově Městci a ještě vítězstvím v Oblastním mistrovství východních Čech. Rok 2004 oslavila opět vítězstvím, tentokrát v kompletní soutěži v Jeníkově a zároveň obhajobou mistrovského titulu.
Její klisna Barča je vlastního chovu po hřebci Goral a je již pětinásobnou matkou. Nyní je vytížena především sportovně a její nezkrotný temperament je vyvážený schopností pro svého jezdce projít i ohněm. Druhou klisnou je WPB Linda (po Brit) od chovatele p.Novotného z Kundratic. Tato klisna má rovněž srdce závodníka a obě zvládají i lehké polní práce, ke kterým jsou pro zpestření občas také využity.
Jako všichni, ani Monika se neobejde bez rodičů, kteří jí poskytly první rady a nyní jsou to ti, bez jejichž finanční podpory by se nemohla tak náročných závodů účastnit. O opuštěné koně doma se v době její nepřítomnosti spolehlivě stará starší sestra, která zvládla potřebné dovednosti doslova za pochodu. Kromě rodinných příslušníků mají svůj díl úspěchu také kamarádi, známí a také jezdci a rozhodčí, kteří vycházeli vstříc a objasňovali postupně pravidla tohoto sportu.
Josef LINKA -
Ke koním ho přivedl otec, se kterým jezdil na závody jako divák do Humburk na Zlatou podkovu. Později rozšířili rodinu Linkových dva poníci, kteří měli v pracovní náplni polní práce a také rekreační využití.
Pan Linka se loni zúčastnil prvních oficiálních závodů v Semicích, kde byl druhý a v Jeníkově vyhrál. Letos se mu podařilo zvítězit v Semicích a to s klisnami Marka a Elsa, obě po 2703 Gwenllan Ben zapsané v plemenné knize českého sportovního ponyho.
Důležitou osobou na závodech jako přísedící je dcera pana Linky – Jana a pomocníkem je také syn. Kromě toho se soutěží může účastnit také za pomoci pana Bludského, který mu půjčuje kočár.
Jiří VOTOUPAL - Moravský Krumlov
Pro změnu jediný moravský zástupce na startu se věnuje koním již 22let a jezdí pod JK Moravský Krumlov. Jeho první jezdecké začátky patřili poníkům, které postupem času začal také zapřahat. Věnoval se sedlovým soutěžím – parkurům a military a to až do nástupu na vojenskou službu. Pak už propadl zcela kočárovému sportu a vystřídalo se u něj několik přísedících. Deset let tvořil dvojici s Jiřím Nesvačilem, od kterého získával také zkušenosti.
Na začátku roku 2004 si koupil dva poníky, se kterými se zúčastňuje závodů. Poníci jsou ustájeni u pana Nesvačila v Moravském Krumlově, pod jehož dohledem za pomoci přátel téměř každý den také trénuje.
První letošní závod byl tréningový v Kladrubech nad Labem. V oficiální soutěži v Semicích skončil na 2.místě a zde byl nejlepší v maratonu. Maraton je vůbec jeho silné místo, protože v Jeníkově v něm byl opět nejlepší a celkově získal opět 2.místo.
V září 2004 máte tedy možnost osobně přijet držet palce prvním soutěžícím této u nás netradiční podívané, která je svého druhu premiérou pro závodníky i diváky.